Ve způsobu, jakým prožíváme své životy, je něco od základu špatně a my bychom jaksi rádi přišli na to, co to je.
Konstelace jsou jako pohled za oponu vašeho života.
Pojďte se podívat, co se tam odehrává!
Jste unaveni z neustále se opakujících frustrujících situací?
Jste připraveni přestat končit ve slepé uličce na své cestě za naplněním, svobodou, hojností a osobním rozvojem?
Nechcete už na své cestě za naplněním, svobodou, hojností a osobním rozvojem končit ve slepé uličce?
Je možné, že žijete podle pravidel, krerá nefungují. Není na čase je změnit?/Začněte je měnit!
Chci, aby bylo jasno hned od začátku. Pokud nemáte pocit, že ve vašem životě je něco od základu špatně, dál nepokračujte. Není to pro vás.
Máte-li to ale naopak - jste frustrovaní a zoufalí z toho, jak žijete (spíš by se hodilo napsat živoříte), čtěte dál.
Už to i zkoušíte měnit, ale nějak to nefunguje. Z každé další techniky, které vyzkoušíte, máte hlubší pocit marnosti. Dostáváte amok ze sluníčkových lidí s úsměvem od ucha k uchu. Zdá se vám, že se točíte stále dokola.
V podstatě se se svým životem míjíte.
Následující příběhy zřejmě budou do určité míry i vaše:
Jiřina se vdala velmi mladá. Chtěla co nejdřív zmizet z domu - hlavně s mámou si nerozuměla. A vlastně ani se starším bratrem. S Pavlem chodila už od střední školy, celkem si rozuměli a tak se vzali a začali žít spolu. Velmi rychle si pořídili dvě děti, koupili dům a postupně si zvykali na nový život.
Všednost denního života a péče o děti Jiřinu začala velmi brzy unavovat. Takhle si své štěstí nepředstavovala. Pavel se k ní nechoval už tak hezky jako dřív a vše se točí kolem dětí. Na svůj milovaný sport a jógu nemá čas. V té době potká Milana, který si jí jinak všímá. Zanedlouho se rozhodne žít s ním. Vezme děti, Pavla opustí a podá žádost o rozvod.
Jenže Milan se této nové situace zalekne a vrátí se ke své bývalé přítelkyni. Jiřina s dětmi zůstává sama a cítí se zklamaná a podvedená.
Davidovi bylo předloni čtyřicet. Se svým dlouholetým kamarádem má firmu, které se dobře daří a slušně ho živí. Zabírá mu ale hodně času a někdy to vypadá, že je ženatý spíš s firmou, než se svojí manželkou. S tou jsou už 15 let, mají dvě děti, žijí v domku za Prahou a náhodný pozorovatel by se mohl domnívat, že jim ke štěstí nic nechybí.
Ale David to vidí jinak. Připadá si jako v pasti. Přibírá a kondice ho pomalu, ale jistě opouští. Kolotoč se točí a točí, ale on už dál pokračovat nechce. Chce z něj vystoupit a žít jinak - jednodušeji, radostněji a věnovat se víc tomu, co ho baví. Ne jen práce, klienti, splácení hypotéky, péče o dům, dvakrát za rok povinná dovolená, která je spíš za trest a jeho frustraci posiluje. Takhle si svůj život nepředstavoval.
Romaně bude příští rok třicet a už by chtěla rodinu a děti. Chodí a bydlí s Antonínem. Tedy zrovna teď, než se od něj za tři měsíce odstěhuje. Stejně jako už dvanáctkrát předtím. Nemůže žít s ním, nemůže žít bez něj. Bouřlivě prožívá všechny rozchody a návraty a je z toho víc a víc vyčerpaná. Práce jí baví, ale je dost náročná a to její únavu ještě zhoršuje. Ví, že takhle dál už nemůže.
Václav se přávě rozvedl. Po pětadvacetiletém manželství ho jeho žena opustila a našla si mladšího partnera. Prý jí už nebaví jednotvárný život a chce něco nového. Částečně jí musí dát za pravdu. Jako loajální zaměstnanec tráví ve firmě spoustu času a vlastně je tam rád. Je to tam jednoduché - plní si svoje povinnosti, ví, co má dělat, všechno je přehledné a čitelné. Ovšem rozvod ho překvapil - co to do Anči vjelo, vždyť jim bylo tak dobře. O nyní volných večerech se mu vrací a hlodá myšlenka - nepromarnil jsem posledních třicet let?
Dál asi pokračovat nemusíme. Podobné příběhy vidíme kolem sebe, podobné příběhy prožíváme sami. Příběhy, ve kterých jsme se nějakým záhadným způsobem stali obětmi okolností, diváky, kteří s hrůzou sledují, v jakém absurdním dramatu se to vlastně ocitli.
D.H.Thoreau kdysi prohlásil:
"Život většiny lidí je tiché zoufalství."
Na tom není nic špatného, negativního nebo zlého. Je to stádium růstu, přirozeného vývoje. Toto vzrůstající tiché zoufalství shromažďuje energii nutnou ke změně.
Přesně tak jsem prožíval poslední roky, co jsem bydlel v Plzni. Podnikal jsem, ale nedařilo se mi. Dokázal jsem si vytvořil dluh 200 000,-. Po dlouholetém vztahu jsem se rozešel s partnerkou. Vážně jsem se zranil (natržený sval po pádu z kola), který se doléčoval více než půl roku. Ať jsem se snažil, jak jsem chtěl, nic nefungovalo. Veškeré snahy zlepšit svou tehdejší situaci se míjely účinkem.
Mé zoufalství sílilo a s ním sílilo přesvědčení, že změna je nevyhnutelná. Radikální změna.
Ke změně je ovšem potřeba dozrát.
Protože dokud nedozrajeme, změně se zarputile bráníme. Viděl a vnímal jsem to u sebe a vidím to i ve svém okolí.
Když už dojdou síly se bránit, pak to začne. Pak začne váš život. Všechno se rozjede a bude to, jak když vás srazí náklaďák. Bude to natolik bolestivé a intenzivní, že pokud byste měli volit mezí tím a smrtí, málem si zvolíte smrt.
Budete si připadat jako v pasti, ze které není úniku. Nemůžete zpátky, nemůžete dopředu, nemůžete zůstat, kde jste.
Odtud to půjde k lepšímu.
Ať už to bude cokoliv, co váš život rozmetá na kousky, jednou se na to budete dívat s nejhlubší vděčností. Bude to, jako když se konečně narodíte. Mateřské lůno je bezpečné a příjemné a chrání nás. Ale není to život.
Tohle je dokonalá paralela fyzického porodu. V jednu chvíli jsme blaženi ve svém útulném ráji. V další se zdi začnou stahovat a drtit nás. Nemůžeme to zastavit, nemůžeme to vrátit, jak to bylo, nevidíme žádnou cestu ven. Pak se cesta objeví, bolestivá a zdánlivě nemožná. Pokud jí projdeme, staneme se novým člověkem v novém světě a člověk, kterým jsme předtím byli a svět, ve kterém jsme předtím žili, jsou navždy minulostí.
Proč to tady všechno píšu? Jak to souvisí s konstelacemi?
Konstelace mohou ukázat cestu ven. Cestu ven, která je zároveň cestou dovnitř. Mohou nám pomoci uvidět zdi, které jsme kolem sebe vystavěli v naivní představě, že nás ochrání od bolesti a bezmoci. Stejné zdi ale brání rozvoji našeho potenciálu.
Zároveň si můžeme uvědomit, že to bylo nutné, že bez nich bychom nepřežili. Můžeme uvidět a uvědomit si, že všechno je v naprostém pořádku a že to, co se nám děje, je pro nás to nejlepší.
Můžeme se spojit s tím, co se chce v našem životě rozvíjet.
Můžeme přijmout události, které se nám v životě přihodily, neboť k tomuto rozvoji také patří.
Můžeme se spojit s vnitřní vizí našeho života, se svým původním potenciálem. To nám dodá sílu zvládat těžkosti našeho růstu, protože budeme vědět, že je to potřebné a nezbytné.
Jsem velmi vděčný, že jsem konstelace objevil. Pomohly a pomáhají mi udržet si nadhled a vidět vše v souvislostech. Konstelace mi postupně umožňují vidět a prožít, co si v sobě nevědomky nesu a jak mě to ovlivňuje.
Mohu si lépe uvědomovat, kdo jsem.
Toto postupné zvědomování způsobuje, že už tím tolik nejsem ovládán a můžu žít svobodněji a plněji.
Konstelacemi a individuálními sezeními jsem začal provázet, protože konstelace mi změnily život a chci se o to podělit. Třeba pomohou změnit i ten váš.