Už to mám vyřešené! Opravdu?

Existují dva typy nevědomosti. První je relativně neškodný, kdy něco nevíme nebo něčemu nerozumíme. Tady problém většinou nebývá. Když neumím vyměnit pojistku, někomu si řeknu. Když nevím, jak upéct bábovku, najdu si recept. Když neumím s padákem, neskáču z letadla.

Druhá kategorie je zhoubná a vysilující. Je to ten typ, kdy se domníváme a jsme přesvědčeni, že něco víme a přitom nevíme. Nebo že něčemu rozumíme a ono to tak není.

Většina z nás marní čas s prvním typem, aniž bychom si uvědomovali, že je to ten druhý, který nám škodí a přivádí nás do problémů. Když už z letadla skočíme, je docela pozdě si uvědomit, že nevím, jak se vlastně ten padák ovládá…

Výstižnou ukázkou toho, kdy jsme o něčem přesvědčeni, že tak je a přitom je to jinak, je následující konstelace. Stavěla si jí Marie, která se chtěla podívat na vztah se svým přítelem Radkem. Měli se rádi a byli k sobě přitahováni. Přesto to ve vztahu skřípalo a docházelo k nedorozuměním a rozbrojím.

Do konstelace jsme nejdříve postavili Marii a Radka. Oba se na sebe z uctivé vzdálenosti dívali, ale přiblížit se k sobě nemohli. Něco jim bránilo, jako by mezi nima byla neviditelná stěna. Oba cítili napětí.

Mezitím jsem se Marie vyptával na její předchozí vztahy. Odpověděl, že před Radkem byla tři měsíce sama a předtím byla 6 let ve vztahu s Jirkou. Rozešli se v klidu a co mezi nimi bylo, je prý vyřešené.

Chvíli jsem konstelaci ještě nechal tak, jak byla, ale když se stále nic nedělo, postavil jsem do konstelace i bývalého přítele Jirku.

Jeho příchodem se situace výrazně změnila. Vzrostla energie a pozornost se přesunula k bývalému partnerovi. Řekl jsem, ať si současný partner na chvíli poodstoupí a ať se Marie a Jirka na sebe dívají.

Bylo velmi zajímavé to pozorovat. Mezi oběma to silně vibrovalo a oba se k sobě cítili přitahováni. Navrhl jsem jim, ať si navzájem řeknou: „Mrzí mě, že nám to spolu nevyšlo.“

Když to řekla Marie, hluboce a dlouze se Jirkovi rozplakala v náručí. Po chvíli byla schopná i popsat své pocity: „Došlo mi, jak je pro mě Jirka důležitý. Znamená pro mě jednu etapu mého života. Hodně jsme si spolu prožili a hodně mě obohatil. Nikdy jsem si neuvědomila, jak moc mě mě společný život poznamenal a jak silnou vazbu k němu mám. Je mi líto, že jsme se rozešli. Ale také vím, že jsme se rozejít museli, že naše cesty se rozdělily.“

Když se toto odehrálo nechal jsem, ať si Marie a Jirka řeknou: „Děkuji ti za vše, co sjem spolu prožili, hodně jsi mě obohatil(a). navždy zůstaneš v mém srdci. Naše cesty se rozdělily.“

Bývalý partner pak mohl odejít a Marie se otočila ke svému současnému partnerovi Radkovi. Teď už se k sobě přiblížit mohli, což také udělali. Marie pak Radkovi řekla: „Ani jsem netušila, jak moc jsem s ním spojená. Myslela jsem si, že rozchod s ním mám už vyřešený.“

Tady jsme konstelaci ukončili. Důležité bylo, že oba partneři k sobě mohli a ona neviditelná stěna zmizela.

Pozn: To samozřejmě neznamená, že po této konstelaci žili šťastně a spokojeně až do smrti. Spíš se jedná o další kamínek do mozaiky, o odloupnutí jedné vrstvy k prohloubení jejich vztahu.