Proč negarantujeme vlastní konstelaci

• Když už se rozhodneme přijít na konstelace, tak si hlavně chceme vyřešit svůj problém. Často jsme totiž přesvědčeni, že po vyřešení toho jednoho konkrétního problému už nám nic nebude stát v cestě ke štěstí, spokojenosti, radosti a svobodě.
  Ale přiznejme si, že je to dosti naivní představa. Naše mysl uvažuje lineárně a vymyslíme si cestu, jak by vše mělo probíhat. Realita je ale většinou úplně jiná. Asi znáte rčení: „Chceš-li Boha rozesmát, sděl mu své plány…“
• Během cizích konstelací si můžeme uvědomit, že v našem rozkvětu nás brzdí něco úplně jiného. Toto uvědomění nás pak může posunout mnohem víc než postavení vlastní konstelace.
• Někdy na danou záležitost ještě není ten pravý čas. To neradi slyšíme, ale je to tak. Je třeba, aby čas uzrál. Pokud správný čas není, konstelace moc neukáže – je sterilní, bez energie, vyšumí do prázdna nebo se zasekne.
  Proto věříme, že s přístupem, kdy vlastní konstelace není garantována, budou jednotlivé konstelace živější, hlubší a přínosnější.
• Více než vlastní konstelace nám pak může dát role zástupce v konstelaci někoho jiného. To se děje velmi často. Jako zástupci v konstelaci tak můžeme životu dát prostor, aby nám sdělil, co nám sdělit chce a kam nás směřuje.
• Nevíme, kdo jsme, kam patříme, čeho jsme součástí, co je naše poslání. Jsme uvězněni v krunýři našich přesvědčení, vzorců a příběhů a užíráme se představou, že jen my máme tuze těžký osud a problémy ostatních jsou nám… víte kde.
  Může pro nás být velmi příjemné a úlevné, když si uvědomíme, že všichni jsme na jedné lodi a jsme součástí něčeho většího, něčeho, co nás přesahuje.
• Když to trochu zjednoduším, tak si všichni řešíme to samé – vztahy s rodiči, partnery, dětmi, peníze, zdraví, povolání. Na konstelačním semináři máme unikátní příležitost uvidět a uvědomit si řešení mnoha svízelných a nepříjemných situací, se kterými se potýkáme také.
• To, že si všichni řešíme podobné záležitosti, nás vede k větší sounáležitosti, k hlubšímu propojení, otevřenosti a sdílení. Je fajn vědět, že v tom nejsme sami.
• Můžeme pak být protiváhou soutěživé, soupeřící a individualistické společnosti, která je jinak naší každodenní realitou.
• Nejistota postavení vlastní konstelace je více podobná reálnému světu. Chceme mít co nejvíc jistot, ale jediná jistota je změna. To, že nikdo nebude mít garanci konstelace, nás učí být otevření, přijímající, pružnější a pokornější.
• Také nás to učí, že ne vždy dostaneme to, co si přejeme. To je nám v dnešní době čím dál víc proti srsti. Navykli jsme si, že máme všechno ještě předtím, než to pořádně chceme. Mizí tak touha, zapálení, usilování, následování cíle. A tím mizí opravdové štěstí. To totiž není o tom dostat hned to, co chceme, ale jít si za tím.
  Marek Herman, pedagog a lektor, říká: „Mozek je šťastný, jen když usiluje. Potřebuje se těšit, potřebuje mít hlad, zimu, žízeň. Jsme spokojení, když se musíme snažit a přemáhat. Když máme povinnosti. To všechno jsme ale v konzumní společnosti ztratili. Zralou osobnost poznáte podle toho, že je schopná odložit příjemný zážitek. Touhu totiž objevíte až v dlouhých časech. Bez ní život zmrtvíte.“

Chtěli bychom, aby naše konstelační semináře byly prostorem pro opravdový osobní růst. Aby vaše pravidelná účast vedla k lepšímu bytí, plnějšímu prožívaní a svobodě. Aby nám konstelace rozšířily obzory. Abychom viděli svět ze širší perspektivy.

Chceme, abychom byli schopni přijmout, co bylo, být v souladu s tím, co je a dát prostor tomu, co chce vzniknout.

Důvěřujeme proto životu, který je konstelačně řečeno větší než my a necháme se jím vést i při vedení konstelací. A když budete svou vlastní konstelaci opravdu potřebovat, dostane se vám jí.