Co se odehrává v hlavě

Zavřete si oči. Zatím ještě ne, až dočtete tento odstavec. Zavřete si oči a půl minuty nemyslete vůbec na nic. Připraveni? Jdeme na to.

(. . . 30s . . .)

Předpokládám, že se to moc nedařilo. Pravděpodobně vám v hlavě vyskakovaly různé myšlenky a obrazy.

Teď to samé zkuste ještě jednou s tím rozdílem, že budete pozorovat, jaké konkrétní myšlenky a obrazy se objevují. Uvědomujte si je, vnímejte, o co jde a nechte je odeznít. Tentokrát to bude celá minuta.

Připraveni? Jdeme na to.

(. . . 60s . . .)

Co se objevilo? Možná včerejší hádka s partnerem. Nebo koncert, na kterém jste byli minulý týden. Případně report, který má být zítra hotový a vy si tu místo toho čtete.

Takto je to neustále. Štěbetání mysli se nikdy nezastaví. Pokud jste zkoušeli meditovat, určitě jste se s tím setkali. Zavřeli jste oči a zkoušeli jste zastavit mysl a i přes veškerou snahu se myšlenky valily jedna za druhou.

Když si zavřete oči a zkoušíte eliminovat veškeré myšlenky (a jako my všichni zcela selžete), je zjevné, že vaše mysl myslí.

Ale když myslí, kdo ono myšlení pozoruje?

Když jste v předcházejícím cvičení mysleli na to, že jste se včera pohádali, kdo to byl, co pozoroval vaši hádku?

Vaše mysl pozorovala vaší mysl. Můžeme tedy zaznamenat dva procesy: myšlení (neboli konání) a pozorování.

Problém je, že nemáme žádnou kontrolu nad tím, jaké myšlenky se nám v hlavě objeví. Nevěříte? Pak si vzpomeňte na notoricky známý příklad, kdy máte za úkol nemyslet v žádném případě na velkého růžového slona. Na co myslíte? Na velkého růžového slona!

Pozorovatel pak může pozorovat, jak myslíte na velkého růžového slona. Také může pozorovat, jak se tomu bráníte, protože vám bylo řečeno, abyste na něj v žádném případě nemysleli.

To samé se děje s emocemi. Přichází a odchází, aniž bychom byli schopni to ovlivnit.

Odtud pochází většina našich problémů a trápení. Netrápí nás až tolik emoce samotné, jako skutečnost, že nás emoce a myšlenky pohltí a necháme se jimi ovládnout. Emoce a myšlenky mohou být tak silné a intenzivní, že nás ovládnou a vtáhnou a zcela se s nimi ztotožníme. Neumíme si poodstoupit a pozorovat, co se v nás děje.

Na konstelacích velmi často můžeme vidět a zažívat, že přichází silné a hluboké emoce. Když se to stane, je vhodné si uvědomit, že se to děje zástupcům, kteří jsou jako zástupci a neděje se to jim samotným. Pak to lépe mohou nechat proběhnout a působit. I klientovi, pro kterého se daná konstelace odehrává, můžeme navrhnout, ať pozoruje, co probíhá a nenechá se příliš vtáhnout do dění.

Téměř vždy se intenzivní emoce a pocity po prožití a vyjádření zklidní a celkový obraz a naladění je příjemné, nové a harmonické. Poté, co se ukázalo a prožilo to, co dřív bylo skryté, nevyjádřené a neustále se vracelo, ono „to“ už může odejít úplně nebo působit v mnohem menší míře.

V tomhle vidím velký přínos konstelací. Jako zástupce mohu prožívat velmi silné a dost často nepříjemné emoce. Když je plně přijmu, prožiju a zároveň si od nich udržím odstup a jen je pozoruju, nenechám se jimi pohltit, protože vím, že zase odejdou a přijde úleva.

Úplně stejně to mohu dělat i v životě. Když přijde něco intenzivního a nepříjemného, tak se tomu nebránit. Přijmout a prožít, co přichází, pozorovat to a vědět, že to zase odejde. Čím lépe se mi daří pozorovat své myšlenky, pocity a emoce, tím menší nade mnou mají kontrolu a tím svobodněji mohu žít.