Proč mám rád konstelace

Nedávno jsme se se svojí kamarádkou dostali k tématu rodinných konstelací. Nic o nich nevěděla, ani neměla tušení, že jimi provázím. Známe se přes plavání, kdy u mě byla nejdříve na kurzu a pak jsme se spolu několikrát sešli si zaplavat. Během chvil na bazéně a po plavání jsme se bavili víc a víc osobně a došlo i na konstelace.

Jana byla překvapená, proč mě to zajímá, co mě na konstelacích oslovuje, proč na ně chodím a provázím je. Odpověděl jsem jí tohle:

  • Rozšiřují mi obzory. Můj život býval dost jednotvárný – práce, trénink, domů za partnerkou, občas nějaká společná zábava (kino, restaurace, koncert), spánek. O víkendu závody nebo výlet nebo nic. Byl to pro mě prázdný a nudný život, kde se toho moc nedělo.
    Když jsem začal chodit na konstelace a v rolích zástupců si odžíval různé příběhy, najednou se ve mně objevily nové pocity, prožitky a zkušenosti.  Díky těmto prožitkům, které byly často silné a intenzivní, jsem začal vnímat bohatost života i mimo konstelace. Začaly mě zajímat osudy a příběhy lidí z mého okolí a dokázal jsem je lépe chápat.
  • Víc si vážím života. Některé role nabízely zážitky těžkých válečných osudů, tragických úmrtí, významných selhání, které vedly například k sebevraždě. Čím častěji jsem si takovými zážitky procházel, o to vděčnější jsem byl za svůj život takový, jaký je. Žiju ve svobodné a požehnané době, kdy mohu podnikat, cestovat, dělat, co mě baví, říkat, co si myslím, aniž by mě za to upálili nebo zavřeli. Je úžasné, kolik možností tady je!
  • Učí mě neodsuzovat. Lidi se chovají divně. Lžou, přetvařují se, odmítají druhé i sebe, jsou zlostní, agresivní, bojácní, zamlklí. To má vždycky svojí příčinu. Něco nepříjemného se jim stalo a neuměli si s tím poradit. Tyto nezpracované záležitosti pak ovlivňují jeich chování – brání se znovu prožít podobně nepříjemnou zkušenost a dělají vše pro to, aby se jí vyhnuli.
    Když jsem se se svými plně neprožitými situacemi a následnými obranami začal setkávat u sebe, zpočátku to bylo dost nepříjemné. Zároveň to ale bylo osvobozující. To, co mě trápilo, začalo mizet, protože zmizel důvod bránit se zážitku, který jsem si zpracoval.
    Začal jsem mít víc pochopení pro sebe i pro druhé. Každý si v sobě něco nepříjemného neseme a tím, jak se tomu bráníme, chováme se nepřměřeně. Když se s podobným chováním setkám, snažím se vidět, co toto chování způsobuje a nevytvářet si soudy z prvních dojmů.
  • Smrt jako průvodce životem. Ve většině konstelací je smrt přítomná. Předčasné úmrtí  jednoho z rodičů, potraty, sebevraždy, nehody, násilné smrti. Když pak jsou mrtví v konstelaci, téměř vždy mají potřebu říct přibližně toto: „Je mi líto, že jsem umřel. Ale byl to můj osud. Ty jsi ale nezemřel, ty můžeš žít. Tak žij, ať pak nezemřeš s pocitem, že jsi vlastně nežil.
    V každodenním životě si topak připomínám a ptám se sám sebe: Žiju opravdu? Dělám právě teď, co dělat chci? Naplňuje mě to, čemu se věnuju? Chci trávit čas na tomto místě a s těmito lidmi? Když si dlouhodobě odpovídám ne, vím, že něco musím změnit. Nevím dne ani hodiny,  kdy tato vzácná příležitost zvaná život, skončí a tuto příležitost nechci promarnit.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.