Co se odehrává v hlavě

Zavřete si oči. Zatím ještě ne, až dočtete tento odstavec. Zavřete si oči a půl minuty nemyslete vůbec na nic. Připraveni? Jdeme na to.

(. . . 30s . . .)

Předpokládám, že se to moc nedařilo. Pravděpodobně vám v hlavě vyskakovaly různé myšlenky a obrazy.

Teď to samé zkuste ještě jednou s tím rozdílem, že budete pozorovat, jaké konkrétní myšlenky a obrazy se objevují. Uvědomujte si je, vnímejte, o co jde a nechte je odeznít. Tentokrát to bude celá minuta.

Připraveni? Jdeme na to.

(. . . 60s . . .)

Co se objevilo? Možná včerejší hádka s partnerem. Nebo koncert, na kterém jste byli minulý týden. Případně report, který má být zítra hotový a vy si tu místo toho čtete.

Takto je to neustále. Štěbetání mysli se nikdy nezastaví. Pokud jste zkoušeli meditovat, určitě jste se s tím setkali. Zavřeli jste oči a zkoušeli jste zastavit mysl a i přes veškerou snahu se myšlenky valily jedna za druhou.

Když si zavřete oči a zkoušíte eliminovat veškeré myšlenky (a jako my všichni zcela selžete), je zjevné, že vaše mysl myslí.

Ale když myslí, kdo ono myšlení pozoruje?

Když jste v předcházejícím cvičení mysleli na to, že jste se včera pohádali, kdo to byl, co pozoroval vaši hádku?

Vaše mysl pozorovala vaší mysl. Můžeme tedy zaznamenat dva procesy: myšlení (neboli konání) a pozorování.

Problém je, že nemáme žádnou kontrolu nad tím, jaké myšlenky se nám v hlavě objeví. Nevěříte? Pak si vzpomeňte na notoricky známý příklad, kdy máte za úkol nemyslet v žádném případě na velkého růžového slona. Na co myslíte? Na velkého růžového slona!

slon-napis

Pozorovatel pak může pozorovat, jak myslíte na velkého růžového slona. Také může pozorovat, jak se tomu bráníte, protože vám bylo řečeno, abyste na něj v žádném případě nemysleli.

To samé se děje s emocemi. Přichází a odchází, aniž bychom byli schopni to ovlivnit.

Odtud pochází většina našich problémů a trápení. Netrápí nás až tolik emoce samotné, jako skutečnost, že nás emoce a myšlenky pohltí a necháme se jimi ovládnout. Emoce a myšlenky mohou být tak silné a intenzivní, že nás ovládnou a vtáhnou a zcela se s nimi ztotožníme. Neumíme si poodstoupit a pozorovat, co se v nás děje.

Na konstelacích velmi často můžeme vidět a zažívat, že přichází silné a hluboké emoce. Když se to stane, je vhodné si uvědomit, že se to děje zástupcům, kteří jsou jako zástupci a neděje se to jim samotným. Pak to lépe mohou nechat proběhnout a působit. I klientovi, pro kterého se daná konstelace odehrává, můžeme navrhnout, ať pozoruje, co probíhá a nenechá se příliš vtáhnout do dění.

Téměř vždy se intenzivní emoce a pocity po prožití a vyjádření zklidní a celkový obraz a naladění je příjemné, nové a harmonické. Poté, co se ukázalo a prožilo to, co dřív bylo skryté, nevyjádřené a neustále se vracelo, ono „to“ už může odejít úplně nebo působit v mnohem menší míře.

V tomhle vidím velký přínos konstelací. Jako zástupce mohu prožívat velmi silné a dost často nepříjemné emoce. Když je plně přijmu, prožiju a zároveň si od nich udržím odstup a jen je pozoruju, nenechám se jimi pohltit, protože vím, že zase odejdou a přijde úleva.

Úplně stejně to mohu dělat i v životě. Když přijde něco intenzivního a nepříjemného, tak se tomu nebránit. Přijmout a prožít, co přichází, pozorovat to a vědět, že to zase odejde. Čím lépe se mi daří pozorovat své myšlenky, pocity a emoce, tím menší nade mnou mají kontrolu a tím svobodněji mohu žít.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.